28. březen - den narození Jana Amose Komenského

SMUTNÉ DĚTSTVÍ A PRVNÍ ÚTĚK

Když ho maminka Anna přivedla 28. března na svět jako poslední z pěti dětí, byl otec Martin Segeš dozajista šťastný, že ke čtyřem dcerám konečně přibyl syn. Krátce po jeho narození se rodina přestěhovala do významného moravského centra jednoty bratrské – Uherského Brodu, kde otec coby vážený měšťan koupil kromě vinic dům na náměstí.

Bohužel když bylo Janovi dvanáct let, rodiče krátce po sobě zemřeli a jeho se ujal otcova sestra Zuzana ze Strážnice. Zde nastoupil roku 1604 na bratskou školu, avšak už o rok později do života Strážnice a jejího okolí zasáhly tlupy stoupenců sedmihradského protestantského knížete Štěpána Bočkaje, bojujícího proti Habsburkům. Město bylo vypáleno, vyhořel tetin dům a popelem lehly i dvorce na předměstí Uherského Brodu, které mu odkázal otec. Jan tehdy zažil první zoufalý útěk před krutostí a násilím... ne však poslední.

Následně se ho ujali členové jednoty bratrské, díky nimž studoval v letech 1608-1611 vyšší bratrskou školu v Přerově, která měla za úkol připravit žáky pro vysokoškolské studium na některé z evropských univerzit. Někdy v té době byl určen k duchovenskému stavu a začal být zván biblickým jménem „Amos.“

OD MĚSTA K MĚSTU

I když z ilustrací známe učitele národů jako vážného vousatého muže, v mládí prý nezkazil žádnou legraci a všechny bavil svým vtipem. Už při studiu na německé akademii v Herbornu si však připouštěl i jiné starosti než jeho spolužáci; nejvíc mu vadil rozšířený názor, že český jazyk musí zaniknout, neboť nedokáže vyjádřit vše co latina. Kvůli tomu začal už při studiu sbírat české výrazy pro své budoucí dílo, jímž se měl stát velký česko-latinský slovník Poklad jazyka českého, na němž strávil následujících 40 let práce.

V roce 1613 Komenský z Herbornu odešel, protože tamní škola neměla právo udělovat doktoráty, a tak se zapsal na teologickou fakultu univerzity v německém Heidelbergu. Studium zde zakončil teologickou disputací, a když o rok později Heidelberg opouštěl, zakoupil si v té době zakázaný rukopis Mikuláše Koperníka. Kvůli tomuto nákupu mu ale nezbyly peníze na dostavník, takže musel dojít do Přerova – cíle své cesty, vzdáleného od Heidelbergu vzdušnou čarou přes 600 km – pěšky, jen občas ho kousek cesty někdo svezl. Do Přerova to vzal přes Prahu, kterou tehdy navštívil vůbec poprvé.

V Přerově Komenský nejprve učil na tamní škole, kterou sám před lety absolvoval. Stal se knězem a počátkem roku 1618 byl vyslán do Fulneku, kde působil jako správce a kazatel tamního bratrského sboru i učitel školy, v níž se žáci připravovali na studium na evropských vysokých školách.

TŘI SVATBY STAČÍ

V roce 1619 se Komenský poprvé oženil. Jeho první manželkou se stala Magdalena Vizovská, se kterou – jak vzpomínal – strávil tři nejkrásnější léta svého života. Nejenže tehdy mohl svobodně učit a kázat, ale doma ho čekal její úsměv, narodil se mu zde první syn a druhé dítě bylo na cestě. V roce 1922 však Magdalena s oběma synky zemřela na mor.

Roku 1624 se dvaatřicetiletý vdovec oženil s Marií Dorotou Cyrillovou, s níž prožil čtyřiadvacet let. Z tohoto manželství vzešly čtyři děti – tři dcerky a jeden syn. Jenže za Komenského působení ve Švédsku Marie Dorota onemocněla plicní chorobou, léčení nepomáhalo, a tak se rozhodla vrátit domů – tedy do Lešna, kde Komenští předtím žili. Navzdory varování lékařů se vydali na cestu, ale krátce po návratu paní Komenská zemřela. Jan Amos zůstal sám se dvěma nezaopatřenými dětmi, a protože malé děti potřebovaly ženskou ruku, netruchlil dlouho a ženil se potřetí. Jeho vyvolenou se roku 1649 stala dvacetiletá Jana Gajusová, dcera Komenského bývalého spolužáka ze studií. Strávila s ním jedenadvacet let života, odstěhovala se s ním do Amsterodamu, a tam také později usedla u jeho lůžka, když umíral.

Rodinu považoval za základní společenskou buňku a odmítal celibát jako nepřirozený způsob života. Tvrdil, že otec má být tím, kdo formuluje jakési rodinné desatero, jímž se ostatní členové rodiny musí řídit. A hlásal také, že muž má při výběru manželky postupovat podle zásady 5 P  - „tj. pobožná, počestná, prozíravá, a je-li možno též pěkná a peněžitá.“ A nutno dodat, že sám se jimi řídil.

NA ÚTĚKU

Komenského útěky kvůli víře začaly v době prvního manželství, které prožíval ve Fulneku, protože v březnu 1621 začalo vyhánění protestantských kněží z Českého království. Skrýval se na různých místech severní Moravy patřících Karlu staršímu ze Žerotína. A právě v osamělém domě zvaném Na Srubu nad údolím řeky Orlice se dozvěděl, že Magdalena i oba synové zemřeli ve Fulneku na mor. Pod vlivem této osobní tragédie přestával věřit, že na světě existuje štěstí, a ze svých pocitů se „vypsal“ v jednom ze svých nejslavnějších děl – česky psaném Labyrintu světa a ráji srdce.

Aby unikl osudu 27 českých pánů, musel vlast opustit. Po vydání Obnoveného zřízení zemského bylo jasné, že pro protestanty není v Čechách místo a jediným řešením bude exil. Komenský byl pověřen vyjednáváním podmínek přijetí exulantů z řad českých bratří v Polsku, a ti se většinou usadili v Lešně. Koncem ledna roku 1628 Komenský společně se skupinou přátel překročil česko-polskou hranici a vyrazil do města Lešno, kde už na něj od léta předchozího roku čekala manželka Marie Dorota.

Komenský v Lešně učil jak na základní škole, tak na bratrském vyšším gymnáziu, jehož se stal rektorem, ale čas si našel i na psaní knih. Jeho názory na vzdělávání zaujaly německo-anglického, výjimečně vzdělaného spisovatele Samuela Hartliba, který Komenského pozval roku 1641 do Londýna, aby pomohl provést v ostrovním království reformy školství a vědy. Komenský tedy nastoupil v Gdaňsku na loď, která ho měla převézt přes La Manche. První odražení od břehu se nezdařilo a loď se krátce po vyplutí musela vrátit do přístavu. Snad právě kvůli tomuto zážitku Komenský odmítl nabídku, aby se stal prvním rektorem Harvardovy koleje založené na území USA v roce 1636, protože minimálně měsíční cesta přes oceán v něm vzbuzovala obavy.

Na druhý pokus proběhla plavba k břehům spojeného království hladce a český exulant se začal 21. září rozhlížet po zemi svých hostitelů. Obdivoval, kolik je v Londýně knihkupectví, a rád absolvoval setkání s malířem a rytcem Václavem Hollarem, který si nakreslil podklad pro Komenského rytý portrét, s nímž se setkáváme dodnes.

Bohužel počátkem roku 1642 začala v Anglii občanská válka, a tak padesátiletý Komenský v červnu zemi opustil a zamířil do Švédska. Věřil totiž, že právě Švédsko by mohlo přispět k osvobození jeho vlasti. Do přístavu nedaleko Stockholmu připlul 19. srpna 1642 a byl vítán velmi přátelsky coby učitel, reformátor a muž, který přislíbil, že připraví nové učebnice a vypracuje návrh na reformu švédského školství. Jednou se s ním dokonce setkala tehdy šestnáctiletá královna Kristina, která ho potěšila informací, že za svoji plynnou latinu vděčí jeho Bráně jazyků.

Když splnil svou švédskou misi, vrátil se roku 1648 do Lešna. Tady se dlouho neohřál a o dva roky později už putoval směrem na východ do tehdejšího Sedmihradska (knížectví na území dnešního Rumunska). Pozval ho sem zřejmě Jiří II. Rákoczi, který si přál, aby Komenský zreorganizoval školu v sedmihradském centru Blatném Potoku. Na podzim roku 1650 se sem přestěhoval a zahájil své vzdělávací aktivity tím, že vymohl tisk učebnic, vyžádal stipendium pro chudé studenty a dokončil spis obsahující podrobný plán výuky školy. Po třech letech ale zjistil, že sedmihradští šlechtičtí rodiče nemají zájem o zkvalitnění výuky a jde jim jen o to, aby se jejich synové co nejrychleji naučili latinu a mohli nastoupit do výnosné služby u dvora. Navíc kolegové učitelé i nadále pracovali starými metodami – tedy drilem a učením zpaměti a rozhořčený Komenský se přestěhoval zpět do Lešna.

TRAGÉDIE V LEŠNĚ

Zde však nenašel kýženého klidu pro práci; ba naopak. V dubnu roku 1656 asi deset tisíc polských sedláků rozhodnutých osvobodit město od švédské okupace překonalo hradby a asi na dvanácti místech založilo oheň, který Lešno ničil dlouhé tři dny. Komenský tehdy zůstal s rodinou ve městě až do chvíle, kdy už nebylo možné najmout si povoz a koně. Vytrhal tedy prkna v podlaze svého domu, do vyhrabané prohlubně uložil knihy i rukopisy, vše zahrnul hlínou a s rodinou odcházel pěšky jen s nejnutnějším teplým oblečením a několika přikrývkami. Bohužel se nepodařilo zachránit již zmíněný Poklad jazyka českého, který obsahoval snad všechna tehdy používaná česká slova a k němuž sbíral podklady od studentských let.

I po tomto útěku dostal Komenský nabídky z mnoha zemí, a nakonec se rozhodl pro Amsterodam. Odjel nejprve sám v srpnu 1656, rodina ho následovala o něco později.

NOVÝ DOMOV ZA ODMĚNU

Dá se říci, že až nyní se mu dostalo odměny za jeho nezdolné úsilí. Hostitel mu zajistil ubytování, městská rada mu nabídla profesuru na místní akademii a 800 zlatých holandských, vyplácených z městské pokladny mu umožnilo pokračovat v práci. Díky tomu právě v Amsterodamu napsal a vydal minimálně dvaašedesát knih – včetně slavné mapy Moravy.

Jak čas běžel, Komenský musel postupně snižovat své pracovní tempo kvůli zdravotním problémům. Nejprve ho trápily srdeční potíže a horečky, pak ho postihl záchvat mrtvice, po němž měl sice problémy s hybností i řečí, ale paměť mu stále sloužila. Pečoval o něj jeho přítel – slovutný nizozemský lékař Mikuláš Tulp. Právě za přítomnosti tohoto lékaře, manželky Jany a syna Daniela dne 15. listopadu 1670 zemřel a pohřben byl pod dlažebními kostkami valonského kostela v Nardenu.

UČITEL NÁRODŮ

Didaktika neboli teorie vyučování byla pro něj nejvýznamnějším tématem, kvůli němuž je zván Učitelem národů. Nicméně, on sám didaktické novoty, které propagoval, od základů sám nevymyslel. Nechal se inspirovat díly zahraničních didaktiků, školstvím jednoty bratrské, a dokonce i jezuitů; přidával k nim vlastní názory, postoje a doporučení. Požadoval, aby výuka byla názorná, postupovala od jednoduchého ke složitému, aby učitel nezapomínal na význam opakování učiva a aby do škol mohly chodit i děti z chudých rodin, a to nejen chlapci, ale také dívky. Věřil snu o tom, že vzdělání může zdokonalovat jak jednotlivce, tak národy, a dokonce celé lidstvo, v čemž viděl cestu k celosvětovému míru.

K nejslavnějším didaktickým dílům Komenského se řadí Orbis sensualium pictus, zkráceně Orbis pictus neboli Svět v obrazech. Knihu tvoří z větší části dětská obrázková encyklopedie a zmenší části jazyková učebnice. Nosnou částí díla jsou pasáže zahrnující snad všechny oblasti života a toho, co s nimi souviselo – od zemědělství a řemesel přes lázně, stáje až po knihtiskařství, divadlo, školu a dětské hry. Toto dílo se stalo podkladem pro vznik divadelní formy známé pod názvem Schola ludus. Nejde tedy – jak se občas chybně udává – o soupis zásad zajišťujících, aby se škola stala hrou, ale jde o zdramatizované knižní dílo Orbis pictus. Komenský k tomuto zdramatizování přistoupil proto, že se snažil využívat k usnadnění výuky latiny právě divadlo. Správně předpokládal, že když žáci budou na scéně hovořit latinsky o obyčejných věcech, nejenže se zbaví ostychu vystupovat na veřejnosti, ale hlavně si zapamatují latinská slovíčka snáze, než když se je musí biflovat zpaměti.

RODIŠTĚ I PŮVOD JMÉNA NEZNÁMÝ

Ke stále diskutovanému příjmení Učitele národů je třeba uvést, že v 17. století ještě neexistovaly matriky, rodiště člověka nebylo považováno za důležité a příjmení nebyla ani povinná, ani neměnná. Proto není divu, že se i Jan Amos podepisoval různě. V předmluvě některých ze svých děl se podepsal jako Jan Amos Segeš Nivnický, po otci zvaný Komenský. Sám sebe charakterizoval „původem Moravan, jazykem Čech a povoláním teolog.“ A to přesto, že byl již za svého života ctěn a uznáván po celém světě, kromě domova.

Roku 1992 musel prezident Václav Havel řešit neobvyklý problém, když při oslavách čtyřstého výročí narození Komenského hodlal navštívit jeho rodiště. Pamětní desky Učitele národů se totiž nachází na domech v Nivnici, v Komně i v Uherském Brodě. Tehdejší prezident situaci vyřešil elegantně a oslavenci vzdal hold u všech tří objektů.